Přístavy Tarifa, Ceuta a Gibraltar spojuje pestrá historie a strategická poloha u Gibraltarského průlivu, jedné z nejfrekventovanějších námořních cest světa.
Skála vysoká 423 metrů a známá jako Gibraltar je prošpikovaná pevnostmi a tunely tak, ze ji nejvíc vystihuje přezdívka anglický ementál. Přestože si Angličané potrpí na historii, tradice a legendy, podle jedné z nichž je skála jedním z Herkulových sloupů bránících spojení Evropy s Afrikou, nenašli na svých 6,5 km2 místo pro připomínku této báje. Vše pohltily pevnosti, hotely, letiště, přístavy, anglické puby, obchody a červené telefonní budky.
Ceuta a Herkulovo sousoší
Druhý Herkulův sloup, 203 m vysoká ceutská skála Monte Hacho, patří od r. 1640 Španělsku. Dnes si na ni dělá nárok současné Maroko, které přístav obklopuje. Moderní Ceuta je jako africký kaktus zasazený do evropského květináče, který by Maroko rádo zalévalo samo, ale Španělsko svou konvičku v žádném případě nemíní dát z ruky.
Na rozdíl od Britů našli Španělé na svých 22 m2 Afriky pro sloupy hned dvě místa. První, sedm metrů vysoké a čtyři tuny těžké bronzové sousoší Herkula a jeho dvou sloupů, stojí na konci západního mola u vjezdu do přístavu a vypadá ve srovnání s okolo plujícími trajekty z Evropy dojemně malé. Druhé shlíží na jachetní přístav z Plaza de la Constitucion.
Tarifa – hlavní město větru
Španělská Tarifa byla od roku 710 arabská a Tarifou byla pojmenována podle muslimského vůdce Tárika ibn Málika. Nemá žádnou významnou skálu, ale zeměpisnou výjimečností do gibraltarské trojky patří.
U jejího nejnižšího bodu Punta de Tarifa se Atlantik stává Středozemním mořem a toto místo je i nejjižnějším bodem evropské pevniny. Na Tarifu se jezdí hlavně kvůli dlouhým plážím, větru a vlnám, které jsou příznivé pro surfing. Dnes zde fungují čtyři desítky škol kitesurfingu, sedm windsurfingu a u pláže Valdevaqueros má své zimoviště několik desítek obytných náklaďáků patřících mladým hledačům alternativního způsobu života.
Samotné město žije z turismu. Je zde šest kempů, kde je levně, šedesát ubytovacích zařízení a ke dvěma stovkám míst, kde se dá najíst a popít. Započítáme-li výlety na pozorování velryb, obchody, autopůjčovny, trajekty do marockého Tangeru a další atrakce, je jasné, že osmnáctitisícová Tarifa z turistiky vyžije.